Rozpustilí skřítkové
Někteří skřítkové domácím pomáhali, jiní ochraňovali dům od neštěstí, ale vyskytovali se i takoví, kteří tropili ve stavení různé neplechy. Takových šotků se hleděl hospodář zbavit, ale když to nešlo, sám se raději odstěhoval.
Rozpustilí skřítkové se usadili u jednoho bohatého sedláka v Moravském Lačnově. Leckdy si s ním i s jeho čeledí zlomyslně zažertovali. Jednou v nejpilnějších žních nemohl pár silných koní vytáhnout prázdný vůz ze stodoly. Když čeledín zle kynul a koně pobízel bičem, aby zabrali, zaslechl tlumený chichot a teprve za hodnou chvíli koně lehce vyjeli. Jindy čeleď hledala některé nářadí, a když se už dlouho zdržela, najednou leželo uprostřed dvora. Jednou ráno hledali vůz, který přes noc zmizel z kolny. Našli jej na hřebeni stodoly, s nářadím, jen zapřáhnout a vyjet na pole. To sedláka tak dohřálo, že se rozhodl statek prodat i s jeho zlými skřítky. Na pole poslal čeledína a sám šel do hospody zapít zlost a posilnit se ve svém odhodlání. Do večera měl statek už na půl prodaný. Když se v noci vracel domů nejistými kroky podél lačnovského potoka, tu u jednoho husího rybníčku poblíž kovárny zaslechl šplouchánía pleskání do vody. Zastavil se, ohlížel, a nikde nic. Chtěl jít dál. A znovu jako by někdo ve vodě prádlo máchal. Zhurta se otázal, kdože to tam je. „Pereme prádlo, abychom je měli na nové místo čisté, až se budeme s tebou stěhovat,“ posměšně zapískli schovaní šotkové.
Co mohl sedlák dělat? Viděl, že se svých skřítků nezbaví, a proto zůstal na starém a trpělivě snášel rozmary nezbedných hospodáříčků.